Klasický seznam v životě nestačí

Každá příručka pojednávající o tom, jak se v životě rozhodovat, obsahuje radu: udělejte si seznam. Seznam kladů a záporů. V zásadě je to dobrá rada, kterou lze uplatnit takřka v kterékoli situaci, kdy se rozhodujeme mezi dvěma možnostmi. Výborná tehdy, kdy máme do hry zařadit rozum, racionalitu.

Já jsem takových seznamů v životě udělala hodně – ať už šlo o seznamy fakticky napsané na papíře a nebo jen ty načrtnuté ve své hlavě. Co dělat? Co je výhodné? Co je rozumné? Vzhledem k tomu, že se obvykle rozhoduji na základě rozumu, mám tendenci se výsledků pak i držet. Nicméně se mi už stalo, že jsem ve finále byla rozladěná – jako kdyby ten výsledek v seznamu nebyl pro mě tím pravým.

Obecná doporučení

V příručkách, o kterých jsem se zmiňovala, je doporučováno, abychom si vytvořili dva seznamy – pozitiv a negativ. A abychom navíc tyto dva seznamy zaplnili jednotlivými položkami zcela sami, bez asistence někoho dalšího, o jehož radu bychom se rádi opřeli. Má to dobrý důvod: jen my sami víme, co je v dané situaci pro nás dobré a co ne. Zobecnit to rozhodně nejde, každý má důvody, proč něco dát do plusů či mínusů, nastaveny jinak, pro každého z nás je dobré něco jiného. Věc sama o sobě žádný přívlastek nemá, ten jí dáváme až my.

Když už se pro vytvoření seznamu rozhodneme, vše pečlivě zvážíme, sepíšeme, v potaz vezmeme i proměnné, které nás do této chvíle nenapadly, vyjde nám ve finále konkrétní výsledek. Ten by měl být pro nás zásadní, neboť určí směr, kterým se vydat. Může se ale stát, že nastavený směr se nám ve finále nelíbí. Zjišťujeme, že tohle prostě nechceme, že si nedokážeme ani představit, že bychom měli toto rozhodnutí fakticky realizovat. Proč jsme vlastně rozčarovaní? Máme to, co jsme chtěli, to, co je pro nás dobré. V případě, že jsme byli sami k sobě upřímní, by výsledek měl být pro nás přínosný. Jak je možné, že tomu tak být nakonec nemusí?

Význam na prvním místě

V doporučeních typu - udělejte si seznam - se zapomíná na klíčovou věc: na význam konkrétního kladu či záporu, na to, do jaké míry je toto pro nás důležité či naopak není.
Vezměme si např. úvahy o změně zaměstnání. Mnohé může mít mínusovou hodnotu (peníze, náplň práce, šéf...) a když sepíšeme seznam, můžeme mít velmi brzy jasno. Ve sloupci s klady se ale objeví např. položka - kolegové. A ta může mít pro nás velkou hodnotu. Natolik velkou, že si ve finále nedovedeme představit, že bychom tyto lidi denně nevídali. Mohou být inspirativní, kolegiální, může být s nimi zábava, mohou to být naši přátelé.
Jedna položka může zcela změnit kvalitně provedený seznam. A to jen proto, že má pro nás tak velký význam. Náš život si bez ní nedovedeme představit. A to ani v případě, kdy sousední sloupec čítá řadu položek - ve finále ale podstatně méně významných, než jsme si původně vůbec mysleli.

Obdobné je to i ve chvíli, kdy tzv. dáváme dohromady jablka a hrušky. Přesně to udělala má kamarádka Jana, když uvažovala, jak vyřešit dál neúnosný vztah se dvěma muži současně – kterému dát přednost? Z jejího seznamu jí vycházel jako ten pravý ten, který byl movitější – peníze byly důvodem, proč „vyhrál“ zrovna on. Šla na to zkrátka ryze prakticky. Když jsem se jí ale zeptala, kterého z těch dvou opravdu miluje, neboť rozhodování v milostném životě by mělo kopírovat citovou linku, byl výsledek přesně opačný. Její seznam byl pouze racionální, i když si na misky vah dovolila dát takovou hodnotu, jakou je partnerský vztah, jehož základy by výhradně na rozumu neměly být založeny. Zkrátka nežijeme v 19. st., už dávno jsme si plně přiznali, že citové uspokojení potřebujeme stejně tak jako jídlo a pití. Jen ona na to ve chvíli rozhodování poněkud zapomněla – zvítězil rozum, pragmatismus.

Dejme na emoce

Je zcela jedno, co za důležité ve svém životě považujeme. Toto "rozhodnutí" jde mimo nás a s rozumem nemá nic společného. Je to ryze emocionální záležitost, která se v racionálně pojatém seznamu špatně dekóduje. Proto je nanejvýš podstatné ke každé položce dodat i její význam, který pro nás má. Může jít o kolegy stejně jako o možnost služebně cestovat, sedět v krásné kanceláři, seznamovat se s důležitými lidmi, pracovat v centru... Znám paní, pro kterou bylo důležité chodit ráno do práce pěšky přes Hradčany. A jinou, která za minimální mzdu dělala manažerku významnému hudebnímu tělesu jen proto, že to bylo pro ni vysoce prestižní. Nešlo o racionální rozhodnutí, šlo pouze o to, že to takto chtěly. Bylo to pro ně důležité po emocionální stránce. Něco nehmatatelného jim to dávalo. A na to bychom ve svých seznamech neměli zapomínat. Ve své podstatě jsme totiž všichni především emocionální bytosti, i když mnozí z nás již vynaložili značné úsilí na to, aby se této zátěže zbavili. Doba je taková – slyším často. A i když je to pravda, ještě to neznamená, že to, co jsme odsunuli stranou, nás jednou nedostihne. Mně se to již párkrát stalo, kupříkladu ve chvíli, kdy s výsledkem svého seznamu kladů a záporů jsem se nebyla schopna ztotožnit. Emoce se rozhodně nevyplácí podceňovat, jejich význam a důležitost jsou pro náš život klíčové. Takže až se příště rozhodnete napsat si seznam, vezměte emoce na milost a dejte jim jejich důležitost, která jim právem patří.