Tablety do škol? A pro každé dítě? Nesmysl!

Zdá se, že nás ve školství čekají „lepší“ časy. Podle MŠMT se blíží chvíle, kdy každé dítě ve škole bude mít zdarma k dispozici tablet. Alespoň takto vypadá prognóza. S největší pravděpodobností idealistická – aspoň že tak!

Tak – a teď budu nařčena z toho, že se vyhýbám pokroku ve školství. Nebo také, že nevěřím prohlášení vycházející z ministerského prostředí. Nebo že jsem divná, když plošné a navíc zdarma poskytované tablety vehementně neprosazuji.

Jistě, neprosazuji. A mám k tomu pádné důvody.

1. Nemyslím si, že je resort školství připraven na tak velkou finanční zátěž. Doposud dokola omílané sdělení, že peníze nejsou, tedy není pravdivé? A nebo je a mělo se vždy jen doplnit, že zkrátka nejsou peníze jak na co? Zjevně na něco ano. I když – můžeme si tím být jisti? Není to náhodou čirý populismus? Další prohlášení, které není jaksi koncepčně dovedeno do praktické podoby, která by alespoň z hlediska financování dávala smysl? A pakliže tomu tak je, proč ona prohlášení, nesplnitelné vize?
2. Nedomnívám se, že by naše školství mělo jen jediný zádrhel – absenci tabletů. Těch zádrhelů je více než dost a tablety nás z nich nejenže nevytrhnou, ale s největší pravděpodobností ani nic nevyřeší.
3. Tablety nic nevyřeší proto, protože všechny předcházející pomůcky, když se o slovo přihlásily více, než bylo nutné, nadělaly spíše víc škody než užitku. Kupříkladu pracovní sešity. Měly zvýšit motivaci dětí k učení, měly udělat učení zábavnější, měly práci zjednodušit a zpřehlednit. To vše udělaly, ale za jakou cenu? Počítalo-li dítě na prvním stupni s tím, pracovní sešit, coby hezká doplňovačka je stále k dispozici a jinak se pracovat snad ani nedá, velmi narazilo na stupni druhém, kde mnozí učitelé pracovním sešitům už neholdovali a nutili děti klasicky psát. Výsledek? Ručičky bolely z toho úmorného psaní, padaly dotazy, proč je třeba napsat, že se něco něčemu rovná, když je možné dodat jen výsledek? Matematika ve zcela jiném rozměru... Kupříkladu. A teď, kde vzít jistotu, že to samé se nestane i prostřednictvím tabletů? Vždyť i ony mají motivovat, udělat učení zajímavější a zábavnější.
4. Chyba, která se stala u oněch pracovních sešitů – tedy že byly používány více, než bylo nezbytně nutné, se stala z rozhodnutí učitelů. A nebo z vedení škol. Bohužel ještě stále je hodně kantorů, kteří pomůcky – sešity, učebnice, testy… -berou jako dogma, ze kterého nelze slevit. Co je v učebnici, to se musí probrat. Sešity je třeba mít vyplněné. Pomůcky, které velí. Ale přitom stále jen pomůcky – tedy něco, co má pomoci v rámci něčeho zcela jiného – vlastní práci učitele a dětí. Cíli, kterého chceme v hodině či během celého roku dosáhnout. Nic víc. Odkud tedy získat přesvědčení, že s tablety by to bylo jiné? Pomůcka jako pomůcka!
5. Schopnost učitelů pracovat s výpočetní technikou není obecně na nejvyšší možné úrovni. Neznám moc kantorů, kteří by byli s to udělat power pointovou prezentaci, kteří by perfektně pracovali s excellem a kteří by byli schopni efektivně využívat možností Internetu. Snad až na učitelé vyučující informatiku. Tam se to vše jaksi očekává automaticky. Nicméně s tablety by děti nepracovaly pouze v hodinách informatiky! Učitelé by se tedy museli naučit s tablety pracovat sami. A museli by být lepší než samotné děti – a to už v tuto chvíli je dost velký úkol! Lze ho splnit? A v plném počtu?
6. Tablety i dnes stále stojí dost peněz. Není to levná položka a otázkou tedy je, jak by školy, kdyby tablety dostaly, dále ošetřily jejich životaschopnost – tedy záruční a pozáruční servis, hmotnou odpovědnost, pojištění, výukové programy. Takové detaily, řekněme, které v praxi ale mohou lecčíms zamávat. Hlavou pana řídícího stejně jako lokálními školními financemi. To, co by se muselo investovat tady, to by nebylo na něco jiného.
7. Tablety s největší pravděpodobností nevyřeší nic. To, co se doposud díky různým pomůckám, interaktivním tabulím, Internetu ve školách, hodinám informatiky atd. nepodařilo vyřešit doposud, to tablety samy o sobě také nevyřeší. Nevypadá to, že nyní máme děti chytřejší nebo schopnější než generace dětí předcházející. Třeba takový Internet – před několika lety byl povinně zaveden do škol s cílem mj. naučit děti pracovat s informacemi. Podařilo se to snad? Nemyslím si. Wikipedie jako základní, a mnohdy i jako jediný, zdroj informací vše jistila. Úkoly snadno a rychle! Žádná práce s informacemi se plošně nekonala, schopnost argumentace dětí se nezvýšila. Pomůcka zde je, ale když s ní učitelé a následně i děti neumějí pracovat, stává se ve výsledku kontraproduktivní.
8. MŠMT je často osočováno, že má tendenci mít patent na vše. A že následně má potřebu ho i  zavést povinně do praxe. A osočováno je právem. Byť před lety se systém rozvolnil, ředitelům se daly nebývalé pravomoce, zrušily se závazné osnovy a prostor se dal různým alternativám, dnes to vypadá, jako kdyby tento dřívější krok byl špatný. Jako kdyby ředitelé byli nekompetentní, jako kdyby do praxe a potřeb dětí a kantorů dostatečně neviděli. Jako kdyby nebyli schopni tu káru se vzděláváním táhnout sami dostatečně dobře. Je třeba tedy sdělit, ukázat, doporučit a přikázat. Otázkou ale je, zda tyto ukázky, doporučení a příkazy dostatečně dobré jsou. Zda naše školství posunou dál. Já osobně si to nemyslím, alespoň mě  zatím o tom nic nepřesvědčilo. Na straně druhé se ale domnívám, že v obecné rovině je činnost ministerstva a její doporučení nanejvýš nutná. Systém jako celek plně funkční není a přítomnosti a ani budoucnosti naší země neodpovídá. Samozřejmě nevím, co jí odpovídá, jsem si ale jista, že k tomu dospějeme pouze cestou diskuse všech zainteresovaných s tím, že její názory a východiska budou brány v potaz, až opět dojde k nějakému závaznému rozhodnutí pro všechny.