Nic si z toho nedělejte!

Jak se cítíte, když Vám někdo něco vytkne? Mizerně? Poníženě? Jste rozzlobení, uražení? Nic nového pod sluncem - obvyklá reakce většiny lidí. To ale ještě neznamená, že je opodstatněná!

Kdysi jsem se dovedla urazit „do morku kostí“. Kritiku jsem špatně snášela a z toho, co mi bylo, možná i v dobré víře, sdělováno, jsem si ve finále nevzala nic. Právě kvůli tomu, že jsem se urazila. Neslyším, nemluvím – a kdo ví, zda s daným člověkem kdy ještě mluvit budu.

Teď jsem nad kritiku povznesenější. Nepropadám jí tak moc, umím si udržet odstup a již dlouho jsem se neurazila – nebo jsem neslyšela nic, co by k urážce vedlo?

Nepochybně jsme všichni xkrát v životě slyšeli, že je možno se na věci dívat z různých úhlů pohledů. A rozhodně to možné je. Obecně vzato totiž žádná jednoznačnost neexistuje. To, že věcem, situacím, potažmo lidem dáváme nějaké přívlastky, je jen věcí našeho pohledu - našeho názoru – byť si třeba myslíme, že pronášíme obecnou pravdu. Velký omyl! Žádná obecná pravda neexistuje.

A stejně tak je to i s postojem ke kritice. To, že se někdo po pronesení výtek urazí, je jen jedna varianta toho, jak můžeme zareagovat: „to, co slyším, není férové, šokuje mě, co si o mě daný člověk myslí, uráží mě to. To, co říká, není pravda“. A nebo ještě jinak – „to, co říká, je jen část pravdy a není fér, že tu další nedodal (kdyby se tak stalo, byl bych v lepším světle)“. A nebo ještě jinak – „jsem uražen, protože říká pravdu“. Nicméně urážka za tímto myšlenkovým tryskem je tak jako tak.

A teď trochu jinak. Jak? No tak, že se na kritiku podíváme z různých úhlů pohledů.

• Pozorně poslouchejme. Vyplatí se to. Neskákejme kritikovi do řeči, nechme ho domluvit, nezačněme se hádat. Proč? Protože si tak dopřáváme čas – čas uvažovat nad tím, co je nám řečeno, jak bychom mohli reagovat, co na to říci. Čas a více informací poskytují větší manévrovací prostor.
• Buďme upřímní. Pakliže sami sobě nehodláme lhát, přiznat, že něco z toho, co slyšíme, je ve shodě s tím, co si o svém konání myslíme my sami, je velmi úlevné. Kritik se třeba strefil do černého a my to víme, nicméně – najděte někoho, kdo chyby nedělá! Nenajdete, protože je děláme všichni. Dokonalý alibismus! A navíc se o něj můžeme opřít: „ano, máš pravdu, tohle byla chyba.“ Co na to kritik? Nic, vzali jsme mu vítr z plachet. Rozhodně na vlně dalších kritických myšlenek plout nebude. Přiznat chybu bývá velmi moudré.
• Co když je za tím něco jiného. Často se stává, že snášíme hromy a blesky doprovázené přívalem slov, která ale nesdělují tu pravou podstatu věci, proč je kritik rozčílen. Nahlas sdělená úvaha – „mám dojem, že tady o tohle nejde, že ve hře je něco úplně jiného.“ – by to mohla rozlousknout.
• Proč zrovna teď? Velmi dobrá otázka, protože mnoho kritizovaných sděluje, že výtky v dané chvíli nečekali. Tedy, proč teď? Odpovědí může být bezpočet, nicméně dané načasování je dobré brát vážně. Při hlubším ponoru by bylo možné na odpověď přijít (něco klíčového je před námi, tlačí nás čas, kritik nemá dobrou náladu a já jsem se jen „připletl“ do cesty, závidí mi, nachází se v těžké situaci – je pod tlakem…)
• Proč zrovna takto? Je dost podstatné, jakou formu kritiky kritik zvolí. Obdrželi jsme email? Možná to chce mít černé na bílém, ideálně s naší odpovědí – následně si to založí. Jsme kritizováni před dalšími lidmi? Možná tím dává najevo svou převahu i před ostatními – v podstatě výstraha pro všechny. Dostáváme kromě kritiky i doporučení, jak věc dělat jinak? Jsme o to požádáni? Možná náš prohřešek není tak zásadní a nebo kritik není schopen projevit emoce tak, jak je cítí (tedy prohřešek zásadní je, ale kritik to není schopen podat natolik důrazně, aby to tak vyznělo) a nebo se s námi chce domluvit pro budoucnost – tedy to, co bylo, již bylo a podstatnější je to, co teprve bude.

Existují různé možnosti, jak se dívat na kritiku, rozhodně neexistuje jen jedna – byl to útok, tedy urazím se. Díky různým úhlům pohledů získáme jasnější vhled do situace, může se nám také stát, že samotného kritika nám bude líto. Nebo zjistíme, že řešíme něco, o co vlastně vůbec nejde. A nebo že jsme byli v nesprávném čase na nesprávném místě a vyřčená tvrzení tím pádem nemusíme brát nijak osobně. Zkrátka možností je spousta. Stačí se jen zastavit a v klidu zauvažovat, co se to tady a teď děje.