Je to až paradoxní, když si uvědomíme, že již nějaký ten pátek školu navštěvují. Svou roli možná hraje to, že na domácí přípravu prvostupňových dětí dohlížejí ještě rodiče, možná i to, že některé školy domácím úkolům neholdují a rodiče sami pak tápou, jak učení doma pojmout (řeší-li to vůbec).
Faktem ale je, že příprava na výuku v rámci 2. stupně již vyžaduje jisté nasazení, práci s časem, zapojení pozornosti, paměti a jiného přístupu pro předměty vyžadující logiku či práci s informacemi. Není to snadné, určitě ne ve chvíli, kdy dítě není na pravidelnou domácí přípravu zvyklé. Obecně se má začínat po malých krůčcích, ale systematicky. Chybí-li tento postup z předcházejících let, o to těžší to pak dítě má. Ovšem - chce-li být úspěšné, záleží-li mu na školních výsledcích a má-li ambice dostat se na konkrétní střední školu, nemá jinou možnost, než se naučit učit efektivně.
A jak na to? Vyzkoušejte následující praktické tipy:
1) je dobré vědět, kdy psychická výkonnost dítěte je na vrcholu a kdy naopak na ústupu. Jinými slovy - učit se v době, kdy pozornost a koncentrace je na nule, protože se ke slovu dostala únava, je zcela nesmyslné. Jakmile dítě ví, v které části odpoledních hodin je v plné psychické síle, mělo by právě této doby využít k učení.
2) při učení by dítě mělo postupovat systémem: začínám nejsnadnějším, nejkratším, tím, co udělám spíše mechanicky, co už znám a teď si to jen procvičím. Do této kategorie lze zařadit opis slovíček, doplňování, vypracování příkladu dle vzoru, vypracování zápisu apod. Následují úkony, které jsou již náročnější, nicméně pro dítě atraktivní - tedy ty předměty, které má dítě rádo, nicméně v tuto chvíli pro něj představují již vyšší míru psychického nasazení. A teprve nakonec předměty „méně oblíbené“.
3) předměty vyžadující logiku (matematika, fyzika, chemie) dítě musí pochopit. Samozřejmě je možné se látku "našprtat" a logiku zahodit někam stranou, nicméně bavíme-li se o efektivitě učení, tak zařazení paměti do sféry působení logiky je zcela neefektivní - rozhodně v dlouhodobém horizontu. Dítě sice zvládne písemku v pondělí, ale v pátek bude zcela "mimo".
4) naopak předměty, které jsou založeny na informacích, které je třeba si zapamatovat, paměť již vyžadují. Nicméně, látka v obecných souvislostech je ve škole kantorem vysvětlována, tudíž, pochopí-li vztahy, příčiny a následky dítě již během výuky, má doma podstatně méně práce. Pak vlastně jen stačí si jevy a události připomenout a klíčová data zapamatovat.
5) ptáte-li se, jak si něco zapamatovat, ptáte se správně: každý člověk je nastaven na konkrétní postup - někdo je vizuální typ (tedy informace vidí - v knize, vlastní rukou napsány v sešitě apod.), někdo zase auditivní (potřebuje data slyšet - tedy opakuje si je, nahraje si je apod.). Specifikou je pak učení se anglickým slovíčkům - tam pak roli hraje koordinace ruky, oka a paměti. Proto se doporučuje každé nové slovíčko několikrát napsat, aby se ve výsledku jeho psaní (a také čtení) zautomatizovalo.
Paměť obecně hraje podstatnou roli v efektivitě učení. Děti na 2. stupni mají stále ještě dominantnější krátkodobou paměť oproti dlouhodobé. Proto mnohé děti sklouzávají k tomu, že se něco rychle (a relativně i snadno) naučí ve škole o přestávce těsně před hodinou. Jde o princip nasáklé houby, kdy dítě nasaje informace a při písemce (za 15 minut) je ze sebe vysaje. Nicméně ve struktuře dlouhodobé paměti se tyto informace neusadí a jsou-li pro dítě nutné (obecné testování, čtvrtletní písemky, roční opakování, přijímací testy na střední školu), pak je třeba jim věnovat náležitou pozornost a vracet se k nim, opakovat je. Posilování dlouhodobé paměti je v rámci 8. a 9. ročníku zcela na místě - na střední škole dlouhodobá paměť přichází ke slovu dost podstatným způsobem, maturita a závěrečné zkoušky jsou na ní de facto založeny.
O tom, jak se efektivně učit, se napsala celá řada knih. Můj výčet několika bodů je oním základním schématem, které je možno najít v jakékoli podrobné publikaci. Na straně druhé – někdy méně znamená více a nebýt zasypán informacemi hodně propracovaného materiálu může vést k motivaci oněch pár bodů prostě v praxi vyzkoušet.
Tak hodně štěstí a moře trpělivosti se sebou samým!